Toužíte perfektně stráveném víkendu, ale nemůžete se rozhodnout, zda ho chcete strávit v přírodě, nebo ve městě? Nedokážete se rozhodnout mezi klidem, pohodou, čerstvým vzduchem v přírodě, nebo památkami a kulturou ve městě?
Tuhle zdánlivě těžkou hádanku za vás vyřeší Salzburg
Rodiště W.A. Mozarta nabízí dokonalou harmonii mezi městem a přírodou. A věřte, že to není jen suché klišé, Salzburg je opravdu jedno z nejzelenějších měst Evropy.
O památky jsme tu doslova zakopávali na každém rohu (historické jádro patří mezi památky UNESCO). Celé město je oblečené do přírodního kabátu. Červenou nití protkávající Salzburg je řeka Salzach, která krásně podtrhuje a dotváří přírodní šmrnc města.
Sympatické je, že místní se dopravují převážně na kole, a to všichni děti, mladý i starý. I my jsme zapadli, vypůjčili jsme si elektrokola a vyrazili vstříc novým zážitkům. Cyklostezku jsme nemuseli dlouho hledat, protože vedla okny našeho hotelu a to přímo podél řeky. V centru města jsme na kole byli asi za 10 minut, nádhera!
Našli jsme bydlení přesně podle našeho gusta
Mimochodem tohle ubytování se povedlo https://www.ecosuitehotel.at/eco-suite-hotel-1369.htm vše bylo perfektní – balkon s výhledem na řeku, dětské hřiště za rohem, cyklostezka pod okny, jídlo rakouské kvality, božský klid, parkování zdarma přímo u hotelu, možnost zápůjčení elektrokol i vybavení pokoje.
Při potvrzování ubytování mě napadla otázka, co se asi bude skrývat pod názvem Eco Suite? Bude to jen laciné lákadlo? Co je eko přece frčí, ne? Ale já bych opravdu moc ráda bydlela v hotelu, kde se myslí alespoň trochu ekologicky. Ne, nemusíte se bát, nejsem zarputilá eko – bio matka, jsem zarputilá jen malinko. 🙂
Při prvním seznámením se s hotelem jsem pochopila, že název neslouží jen jako lákadlo. Hotel se totiž pyšní pozitivní energetickou bilancí, to znamená, že vyrábí více energie, než spotřebuje. Gut!
Po tomto příjemném zjištění, jsem si začala všímat i opravdových detailům, které krásně zapadly do konceptu trvalé udržitelnosti. A jaká detaily to byly? Například dřevěné propisky na pokoji, nebo moje oblíbené bio čaje značky Sonnetor, které se podávaly u snídaně. To, že na hotelu byly kontejnery pro tříděný odpad, je určitě jasné.
Ale zpět k návštěvě města…
Díky tomu, že se Salzburg (co se rozlohy týká) neřadí mezi velkoměsta, stihli jsme za víkend navštívit spoustu zajímavých a historicky významných míst, ale nebojte, mysleli jsme i na zábavu.
První den byl ve znamení elektrokol. Následovat řeku na elektrokole šlo až překvapivě snadno. Povinnou zastávkou bylo dětské hřiště hned u břehu řeky Salzach, na kterém si junior hrál už minulý rok, ale protože jsme měli málo času, museli jsme ho po 15 minutách s pláčem sundat z houpačky. Takže jsme si s manželem slíbili, že až se sem příští rok vrátíme, necháme ho tu hrát, jak jen dlouho bude potřebovat.
To dítě by tu řádilo snad až do tmy, naštěstí nás vyhnal hlad. A Protože hřiště bylo opravdu krásné a zřejmě i velmi vyčerpávající, odpolední spánek byl delší než obvykle. Nevadí, večerní Salzburg měl svojí atmosféru snad ještě krásnější než přes den.
Večer jsme navštívili zámek Mirabell, přesněji jeho zahrady, ve kterých jsme si připadali jako v ráji. Název Mirabell se skládá ze dvou slov a to – mirabile (skvělý, úžasný) a bella (krásná, krasavice). Troufám si říci, že ten kdo vybíral jméno zámku, se trefil velmi přesně!
Juniora asi nejvíce zaujal vodní prvek tohoto zámeckého parku – fontána! A tak jistě chápete, proč jsme museli pospíchat domů. Se sobotním večerem jsme se rozloučili pohledem na pevnost Hohensalzburg.
Tak jako k Paříži patří macronky, tak k Salzburgu patří Mozartovo koule.
A tak jsme vyrazili tyto čokoládové bombony ochutnat, protože kdo by neochutnal Mozartovy koule, jako by nebyl v Salzburgu. První várku jsme pořídili v supermarketu, kde jeden kus vyšel cca na 1 euro. Druhou dávku marcipánové slasti jsme se vydali nakoupit k původnímu výrobci Fürstovi, kde nás jedna pralinka vyšla na eura 2.
Schválně, co myslíte, které byly lepší? No samozřejmě, že ty od Fürsta! Jediný komu byl původ a chutě pralinek úplně šuma fuk, byl náš malý degustátor, ten měl totiž z pralinek boule až za ušima. Bylo mu úplně jedno, zda baští bombony vyrobené podle originální receptury, nebo jen ty „obyčejné“ .
Po tomto sladkém gastrozážitku jsme se vydali navštívit Salzburský dóm, neboli katedrálu svatého Ruperta a Virgila. Nemohli jsme si přeci tuhle nejvýznamnější sakrální stavbu ve městě ujít. Za zmínku stojí i fakt, že zde byl pokřtěn sám W. A. Mozart.
Pokud hrajete šachy, jako náš syn :), můžete si je zde zahrát. Před katedrálou najdete ty velké dřevěné. Šachové amatéry jako jsem já snad potěší pohled na již výše zmíněnou pevnost Hohensalzburg na vrcholu Mnišské hory.
Po stopách W. A. Mozarta…
A protože pýchou Salzburgu je Mozart, vydali jsme se i my po stopách tohoto slavného muže. A začali jsme u rodného domu (Mozarts Geburtshaus), který se nachází ve známé ulici Getreidegasse.
Ulice je proslulá nejen Mozartovým domem, malebnými krámky se zbožím všeho druhu, útulnými kavárničkami, ale zejména kovanými cechovními znaky nad vchody místních domů. Ty dříve označovaly příslušnost k jednotlivým obchodním a řemeslnickým cechům.
Naše další putování a nás zavedlo k domu, ve kterém velikán klasické hudby přebýval, dnes známému jako Mozarts Wohnhaus. Uvnitř nečejte nic jiného než muzeum zasvěcené právě Mozartovi. Ale už dost bylo Mozarta!
I když jsme měli na Salzburg jen víkend, mám pocit, že se všem členům dostal hluboko pod kůži a budeme se sem rádi vracet. Nejen kvůli bombonům, ale hlavně kvůli té překrásně osvěžující a nabíjející atmosféře.
Na závěr přidávám ještě místa, kam bychom se chtěli příště podívat.
- Hangar 7 (sbírka Redbull letadel, helikopter, aut a formulí, restaurace a kavárny, vstup zdarma)
- Zámek a Zoo Hellbrunn
- Přírodovědné muzeum (Natur Haus)
- Hohensalzburg (na vrchol jezdí zubačka, pro děti určitě nevšední zážitek)
- Muzeum hraček (Spielzeug muzeum)
A tak jen hurá domů, teda domů ještě ne, do Halltstatu (dalšímu světovému dědictví UNESCO).
Ale o tom zase příště. Tak auf wiedersehen!